Rozpory ve výpovědích: kdy mění pohled na věc a kdy mají vedlejší význam

Dvě rozdílné výpovědi ještě neříkají, která verze události je správná. Stejně tak shoda několika výpovědí sama nevysvětluje, odkud jednotlivé osoby své informace získaly. Při hodnocení rozporů je podstatné, jakou skutečnost mají výpovědi prokázat a zda rozdíl zasahuje právě tuto skutečnost.

V tomto textu jde o dokazování v trestním řízení. Úkolem analýzy je ukázat význam konkrétního rozporu v souboru důkazů a určit, co je ještě potřeba ověřit.

Rozpor musí mít přesně vymezený obsah

První otázkou je, zda obě vyjádření vůbec popisují stejnou událost, stejný okamžik a stejnou osobu. Výrok, že někdo nebyl přítomen při podpisu dokumentu, nemusí odporovat tvrzení, že se účastnil následného jednání. Rozdíl může vzniknout také při zkrácení delší odpovědi nebo vynechání otázky, na kterou svědek reagoval.

Je proto třeba dohledat obě pasáže v jejich kontextu. Vedle textu je důležité datum výslechu, přesné znění otázky a to, zda osoba popisuje vlastní vjem, odhad, nebo informaci převzatou od někoho jiného. Poznámka v přehledu „svědek změnil výpověď“ je začátkem kontroly; konkrétní význam musí teprve dostat.

Podstatnost určuje vazba na dokazovanou skutečnost

Rozdíl v přibližném čase může být vedlejší, pokud všichni popisují tutéž schůzku a její přesná hodina nemá pro posouzení skutku význam. Stejný rozdíl se může stát rozhodným, pokud se řeší, zda určitá osoba mohla být na místě přítomna.

Pracovní analýza proto potřebuje propojit tři věci: co se liší, kterou skutkovou otázku rozdíl ovlivňuje a jaké další důkazy se k této otázce vztahují. Tím se omezuje riziko, že dlouhý seznam drobných odchylek zastíní jedinou podstatnou nejasnost.

Zákonným východiskem je hodnocení důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Přehled rozporů má tuto úvahu podpořit, nikoli ji nahradit mechanickým počítáním. Trestní řád, § 2 odst. 5 a 6.

Samostatné zdroje a převzatá informace

Při porovnání výpovědí je potřeba zjistit, co jednotliví lidé sami vnímali. Pokud dva svědci reprodukují sdělení třetí osoby, jejich shoda má jiný význam než dvě nezávislá pozorování události. Neznamená to automaticky nepoužitelnost jejich výpovědí. Je však nutné rozlišit přímou zkušenost od dalšího šíření stejné informace.

Obdobně nelze samotný vztah svědka k účastníkům věci považovat za důkaz nepravdivosti jeho slov. Je to okolnost, kterou je třeba posoudit spolu s konkrétním obsahem výpovědi a dalšími podklady. Ústavní soud v nálezu I. ÚS 520/16 zdůraznil pečlivé prověření věrohodnosti, zvláště když sporná výpověď tvoří jediný přímý usvědčující důkaz a existují pochybnosti o nezainteresovanosti svědka. Nález Ústavního soudu I. ÚS 520/16.

Dokumenty také potřebují vlastní kontrolu

Písemný nebo digitální podklad může pomoci rozpor ověřit, jeho význam však není automatický. Záznam vstupu do budovy nemusí sám určit, kdo použil přístupovou kartu. E-mail může doložit existenci určitého sdělení, aniž by potvrzoval pravdivost jeho obsahu.

Smyšlený příklad: Svědek uvede, že osobně viděl předání dokumentů na ranní schůzce. Při dalším výslechu popíše, že o předání věděl od kolegy. Rozhodným rozdílem je zdroj jeho poznání. Kalendář a vstupní záznamy mohou pomoci prověřit přítomnost, ale samy neprokážou, co bylo na schůzce skutečně předáno. Jde o ilustrační situaci, nikoli o případ klienta kanceláře.

Dobré zadání dalšího dokazování by v tomto příkladu oddělilo přítomnost svědka, vlastní předání a původ pozdější informace. Každá otázka může potřebovat jiný podklad.

Záleží také na procesní podobě výpovědi

Protokol z přípravného řízení a výpověď před soudem nelze bez dalšího zaměňovat. Trestní řád upravuje, za jakých podmínek lze dřívější výpověď číst a kdy může být pouze předestřena k vysvětlení rozporů. Předestření podle § 212 má jiný význam než provedení důkazu přečtením protokolu podle § 211; samotný předestřený protokol nesmí tvořit podklad výroku o vině, ani ve spojení s dalšími důkazy. Trestní řád, § 211 a § 212.

Toto rozlišení vysvětlil i Ústavní soud při přezkumu § 212. Při práci s rozsáhlým spisem proto nestačí citovat větu z nalezeného protokolu: musí být zřejmé také to, jaký procesní význam má daný podklad při rozhodování. Nález Ústavního soudu Pl. ÚS 44/03.

Od rozporu ke konkrétní námitce

Přesvědčivá námitka označí obě vyjádření, vysvětlí jejich neslučitelnost a ukáže dopad na závěr o skutku. Současně se musí vypořádat s dostupným vysvětlením rozdílu i s důkazy, které svědčí proti ní. Vytržení jedné odpovědi z celého výslechu může význam rozporu zkreslit.

Rozpor automaticky nevede ke zproštění obžaloby. Pro rozhodování o vině je určující, zda po vyhodnocení důkazů a dostupném doplnění dokazování přetrvávají důvodné pochybnosti o rozhodných skutečnostech. Pravidlo rozhodování v pochybnostech ve prospěch obviněného se vztahuje k takovým pochybnostem, nikoli ke každé představitelné alternativě. Tento požadavek připomíná také nález I. ÚS 520/16.